středa 9. ledna 2008

Moje práce na češtinu

Tak takhle nějak to vypadá, když musíme číst poezii :) Čtenářský deník... Sral jsem se s tim cirka 2 hodiny...

Jaroslav Seifert – Píseň o Viktorce

Bibliografie

Báseň byla poprvé vydána v roce 1950, autor při četbě čerpal ze čtvrtého svazku Díla Jaroslava Seiferta, vydaného roku 1956 vydavatelstvím Československý spisovatel v Praze. Píseň o Viktorce byla napsána roku 1949.
Hlavním tématem této básně je příběh Viktorky, jejíž krása, ale i šílenství byly (a jistě stále jsou) již notoricky známé. Je zřejmé, že výběrem tématu se autor zcela jednoznačně hlásí k odkazu Boženy Němcové, která byla zřejmě nejpřednější českou představitelkou tzv. „venkovského realismu“ a svými díly podněcovala český národ k úvahám o jeho vlastní podstatě, tradicích a kořenech. Je zřejmé, že autor, jako vskutku pravý Čech, nemohl nechat toto téma bez povšimnutí.


Rozbor

Píseň o Viktorce je rozdělena celkem do 7 částí, z toho šest je „dějových“. Část čtvrtá se odehrává jakoby ve snu, nebo v nějaké daleké krajině, či zemi, a autor v ní píše o radostech a strastech lásky.

Ukázka I.





První část Písně o Viktorce je jakési uvedení do děje, a především do prostředí, krajiny, ve které Viktorka žila. Dále je tu vykreslován charakter a vzezření samotné Viktorky.

Seifertův vytříbený autorský jazyk je zde velice dobře patrný, popisy jsou krátké, avšak výstižné a čtenář s alespoň průměrnou představivostí by neměl mít problém vykreslit obraz celé situace ve své hlavě.
 

Ukázka II.



Čtvrtá část této básně je celá psána kurzívou, což ji poněkud odlišuje od zbytku básně, ovšem i samotný děj se odehrává někde úplně jinde. Autor přivádí čtenáře na zámek Chavarnak, kde je v jedné z místností umístěno 7 obrazů krásných žen. Následně autor rozvíjí příběh o milenecké dvojici, která je pro lásku, která je jim štěstím a i žalem zároveň, ochotna obětovat i svůj život.

I nadále je zde zachována vysoká jazyková vyspělost a báseň, již tak plná nejrůznějších básnických obrazů dostává snový, téměř fantastický rozměr. Ze všeho nejvíce mi tato část připomíná klasická díla magického realismu.


Ukázka III.



V páté části je již patrné, že děj se chýlí k závěru, Viktorka, již téměř „nad hrobem“, šílená strachy a neštěstím, toulá se po lesích a hledá vykoupení. Setkává se však pouze s ustrašenými nebo nepřejícími lidmi.

Autor v celé básni používá obkročný verš, jednotlivé sloky jsou komponovány citlivě, s přihlédnutím k rytmice. Také díky tomu se báseň čte opravdu snadno a čtenář nemá tendenci knihu odkládat na noční stolek s tím, že v nejbližších 10 letech ji možná dočte.


Čím je sbírka (v tomto případě báseň) zajímavá?

Nedá se říci, že tohle je přesně druh poezie, který bych upřednostňoval, nicméně jsem ocenil především jazykovou a rytmickou složku básně. Prostě a jednoduše: čte se to nádherně. Téma lásky, zklamání, žalu a smrti je nadčasové a podle mě nemůže nikdy zcela zklamat (znám z vlastní zkušenosti a už se mi to právě začíná „zajídat“ – pozn. autora této práce). Nicméně, po umělecké stránce je toto dílo jistě skvostem své doby a pozorný čtenář jej i po letech dokáže ocenit.