čtvrtek 1. února 2007

Báseň pozdně večerní

 Večer už pomalu přechází v noc,
volám si tebe má múzo, volám na pomoc.
Volám a ty stále se ukrýváš,
a dveře poznání, tělem svým zakrýváš.

Jestli odpovídáš mi, tak já tě neslyším,
a každou noc před spaním, nářek svůj utiším.
Říkam si stále: "Aj, vždyť to bude dobré !"
Tak muziko hraj, ať všecko se pohne !

Muzika hraje, já zvu tě k tanci,
můzo má, panenko, jen dej mi šanci !
Šance je to jediné, oč ještě prosím,
nežádám nemožné, jen slušně prosím.

Ale sil už mi ubývá, sotva se vleču,
cítím to v kostech, celý se třesu.
Mám možnost jedinou, v sobotu večer,
abych tu šanci měl, byl bych i klečel.

Ano, myslím, že toto je po dlouhé době zase báseň, která je obsahově přesně taková jakou jsem jí chtěl mít. Pointu, myšlenku, si musí každý najít sám, ale lidé, kteří mě dobře znají by s tím neměli mít problémy. Hmm, myslím, že tohle bude jedna z těch básní, které poputují do soutěže.

Mor ho !

Šílený. Zítra je volný den, ale vypadá to tak, že se celý den nezastavím. Ráno (už v 11:15) odjíždím do Prahy nakoupit kule a zásobník na Pavlínku (myslím tu nádhernou černou plasto-kovovou zbraň na airsoft) a pak mě čeká výlet na Odolku, kde by se měla (mohla) konat nějaká akce... Ovšem to bychom nebyli my, elita národa, aby nedošlo k nějakým nejasnostem. Bludra říká, že nic není jisté, lidem se prý nikam nechce jezdit. Nakonec jsem ho přesvědčil aby se mi ozval, jestli se teda něco konná, či nikoliv... Ujistil mě, že pokud si vzpomene, tak určitě zavolá. Jsem pomalu smířen s tím, že zavolá až večer a bude se mi omlouvat (ehm, silné slovo :) ) že nezavolal dřív, jak to bylo původně domluveno... To už budu pravděpodobně doma sedět na posteli a leštit Pavlínku. Když budu mít štěstí, objeví se veltrusská AS komunita, které předvedu o če airsoft opravdu je. Když štěstí mít nebudu, bude mi muset stačit střelba do statického terče.

Abych shrnul celý dnešek, byl to den plný rozporuplných pocitů. Na jedné straně pocit blaženosti (heslovitě - pivnice U Pinkasů - točená Plzeň - dárek v podobě litrovky whiskey Grant's) na druhé straně pocit mizérie a paniky (opět heslovitě - telefonát Mártymu - Márty je nemocen - nikdo nechce jít na kulečník - odjezd domů - matka). To už by se člověk opravdu měl "modlit" za spásu studentstva. Když nikdo nechce jít do hospody první den prázdnin, tak to už je opravdu napováženou.

Dále   bych chtěl zmínit, že jsem se ve škole doslechl o nějaké básnické soutěži, začínám přemýšlet o tom, že jim tam pár svých výtvorů pošlu. A taky vám všem chci říct, že mi na klávesnici přestává fungovat písmenko "b"... Buším tu do něj půl hodiny a ono ne a ne se napsat, nakonec zabírá rána pěstí... No proště Mor na ní ! :)