čtvrtek 1. února 2007

Báseň pozdně večerní

 Večer už pomalu přechází v noc,
volám si tebe má múzo, volám na pomoc.
Volám a ty stále se ukrýváš,
a dveře poznání, tělem svým zakrýváš.

Jestli odpovídáš mi, tak já tě neslyším,
a každou noc před spaním, nářek svůj utiším.
Říkam si stále: "Aj, vždyť to bude dobré !"
Tak muziko hraj, ať všecko se pohne !

Muzika hraje, já zvu tě k tanci,
můzo má, panenko, jen dej mi šanci !
Šance je to jediné, oč ještě prosím,
nežádám nemožné, jen slušně prosím.

Ale sil už mi ubývá, sotva se vleču,
cítím to v kostech, celý se třesu.
Mám možnost jedinou, v sobotu večer,
abych tu šanci měl, byl bych i klečel.

Ano, myslím, že toto je po dlouhé době zase báseň, která je obsahově přesně taková jakou jsem jí chtěl mít. Pointu, myšlenku, si musí každý najít sám, ale lidé, kteří mě dobře znají by s tím neměli mít problémy. Hmm, myslím, že tohle bude jedna z těch básní, které poputují do soutěže.

Žádné komentáře: