Byl pozdní večer, 13. máj. Hrdliččin hlas již nezval ku lásce, neboť hrdličky se již ve volné přírodě skoro nevykytovaly. Místo toho se pozdním večerem nesl hluk domácích televizorů, hukot chladičů stolních počítačů, a také další jiné zvuky náležící pokrokové civilizaci.
V horních patrech rodinných domků, v altánech na zahradách i v maringotkách zaparkovaných u polní cesty seděli mladí lidé a skláněli se nad papíry s vytisknutými maturitními otázkami. Byli jich tisíce. Jeden každý z nich se právě nalézal ve svém vlastním malém vesmíru plném literatury, matematických vzorců či základů tržního hospodářství (snad kromě států označovaných jako "lidové republiky", kde doposud přetrvával onen zpátečnický princip plánovaného hospodářství a společného vlastnictví). Ať se již jednalo o příslušníka střední třídy, "horních deseti tisíc", nebo třídy dělnické (známé též jako proletariát), spojovalo je v této chvíli jediné. Prožívali právě svůj "svatý týden".
A pak přišla Zima.
Nebyla to zima ledajaká. Byla to zima jaderná. Nepřišla hned, najednou, ale postihla všechny. Ovšem začalo to zcela nevinně. To se jednou kdosi rozhodl, že zmáčkne velké červené tlačítko s velkým nápisem NEMAČKAT jen proto, aby zjistil co se stane. Stalo se to, že si spousta jiných lidí řekla: "Když může on, my můžeme taky." A i oni zmáčkli velké červené tlačítko s nápisem NEMAČKAT.
Vypadalo to tak krásně ! Planeta Země najednou celá rozkvetla. Astronauti plachtící u průhledů mezinárodní vesmírné stanice ISS zamáčkli slzu a jali se pít vodku pašovanou na stanici ruskými bratry. Za sborového zpěvu amerického šlágru "What shall we do with a drunken sailor" se pak, po týdnu od onoho rozkvětu Země, nechali rituálně upálit při vstupu stanice do horních vrstev zemské atmosféry.
Poté se Země zatáhla. Jako když opona klesá na jeviště po zdařilém divadelním představení, tak i obrovské mračno prachu obestřelo Zemi a obléklo ji do ocelové šedi. Sluneční paprsky, vždy tak životodárné, se nyní bez užitku odrážely do vesmírného nekonečna.
A pak přišla Zima.
Uplynulo 150 let.
Byl pozdní večer, 13. máj. Hrdliččin už nezval ku lásce hlas, protože hrdličky už se v přírodě vůbec nevyskytovaly.
Tak to alespoň tvrdily hlídky, vyslané na povrch planety zodpovědnými hnědkami z podzemí. Po Rozkvětu, jak se nyní říkalo jadernému kataklyzmatu mezi přeživšími, se Povrch stal neobyvatelným. Ovšem v Podzemí to žilo. Tam byla budoucnost. Místo hrdliček znělo podzemím bušení kladiv, cvakání ozubených koleček čtoucích děrovací štítky v obrovských halových počítačích na parní pohon a vůbec, bylo tu slyšet zvuky náležící k pokrokové civilizaci.
V horních patrech bytových komplexů i ve slumech poblíž zbytků podzemní dráhy seděli mladí lidé a skláněli se nad papíry s vytisknutými maturitními otázkami. Byly jich stovky. Jeden každý z nich se právě nalézal ve svém vlastním malém vesmíru plném literatury, matematických vzorců či základů tržního hospodářství, které teď sice bylo naprostým přežitkem, ovšem jeho principy musely být stále uchovávány v hlavách mnoha generací, aby ti co přijdou jednoho dne zpět na povrch věděli, kde a jak navázat na dávno ztracený způsob života.
Ať se již jednalo o příslušníky střední třídy, "horních deseti tisíc", nebo příslušníky třídy dělnické (stále označované jako proletariát), spojovalo je v této chvíli jediné. Prožívali právě svůj "svatý týden".
Co z toho všeho vyplývá? POKROK a VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM... nezastavíš !!!
V horních patrech bytových komplexů i ve slumech poblíž zbytků podzemní dráhy seděli mladí lidé a skláněli se nad papíry s vytisknutými maturitními otázkami. Byly jich stovky. Jeden každý z nich se právě nalézal ve svém vlastním malém vesmíru plném literatury, matematických vzorců či základů tržního hospodářství, které teď sice bylo naprostým přežitkem, ovšem jeho principy musely být stále uchovávány v hlavách mnoha generací, aby ti co přijdou jednoho dne zpět na povrch věděli, kde a jak navázat na dávno ztracený způsob života.
Ať se již jednalo o příslušníky střední třídy, "horních deseti tisíc", nebo příslušníky třídy dělnické (stále označované jako proletariát), spojovalo je v této chvíli jediné. Prožívali právě svůj "svatý týden".
Co z toho všeho vyplývá? POKROK a VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM... nezastavíš !!!

Žádné komentáře:
Okomentovat