II. kapitola
"Sorry, že se o tom asi nedozvíš dřív, ale když jsem zkoušel volat, měl si asi vypnutej mobil a já nemám moc času. Jdou po mě Jehovisti, Scoristi a jiná chamraď. Ale to není ten největší problém, zdá se totiž, že Scoristi maj nový vedení a nový priority... A taky nový zbraně. Poslední dobou je tady víc stříbra než ve státní pokladně. Radši jsem poslal Křemenity na statek ke známé, je to v jedné malé vesničkce na Šumavě. Jmenuje se Tajanov, bydlí v č.p. 12. Jeď tam prosím za ní a pohlídej mi jí. Já se jdu těch hajzlů zbavit, už to pro mě začíná bejt moc osobní. Sakra práce, někdo klepe, jdu to vyřídit. Zdar a.... NEHLEDEJ MĚ, KDYBYCH... SE DLOUHO NEOZEJVAL" -píp-
Motor Jaguaru tiše předl i při 150 km/h. Alespoň tady uvnitř. Ještě jsem zrychlil a hnal se po dálnici směrem k Plzni jak nejrychleji to šlo. Cesta do Tajanova, kde už jsem během života párkrát byl (mám tam totiž vzdálené příbuzné), trvá průměrně hodinu a půl. Já to měl za 33 minut a 28 sekund.
Když se mi podařilo najít č.p. 12, chcípnul jsem motor a došel k vratům. Všechno tu vypadalo normálně, ale člověk si nemůže být ničím úplně jistý. Zabušil jsem na vrata a čekal.
A čekal...
A čekal...
Když už jsem čekal minutu, rozhodl jsem se konat. Rázně jsem vrata vykopl a rozeběhl se ke dveřím obytné budovy. V půli cesty na mě někdo zavolal.
"Hej, co tady chcete sakra !"
Ten hlas jsem poznal a oddechl jsem si. Křemenity je naživu. S úsměvem jsem se otočil a hleděl přími do hlavně Colta .45.
"TO SEŠ TY !" vykřikla překvapeně Křemenity a radostí mě objala. Jemně jsem jí od sebe odtáhl a snažil se vypadat vesele. Ale moc mi to nešlo kvůli tíze sdělení, které jsem měl na jazyku.
"Víš, Křem... je tady -"
Náhle mě přerušil další ženský hlas, "Co se děje Křemenity ? Kdo to byl ?"
Otočil jsem se a bezděčně zůstal stát s otevřenou pusou, jako kdybych se pokoušel něco říct a ono to nechtělo jít ven. Ve skutečnosti jsem lapal po dechu. Bludra sice říkal, že Křemenity poslal ke známé, ale že to bude ONA...
"Koukám, že se asi znáte," podotkla Křemenity "tak co kdybychom si šli sednout dovnitř ?"
"Sorry, že se o tom asi nedozvíš dřív, ale když jsem zkoušel volat, měl si asi vypnutej mobil a já nemám moc času. Jdou po mě Jehovisti, Scoristi a jiná chamraď. Ale to není ten největší problém, zdá se totiž, že Scoristi maj nový vedení a nový priority... A taky nový zbraně. Poslední dobou je tady víc stříbra než ve státní pokladně. Radši jsem poslal Křemenity na statek ke známé, je to v jedné malé vesničkce na Šumavě. Jmenuje se Tajanov, bydlí v č.p. 12. Jeď tam prosím za ní a pohlídej mi jí. Já se jdu těch hajzlů zbavit, už to pro mě začíná bejt moc osobní. Sakra práce, někdo klepe, jdu to vyřídit. Zdar a.... NEHLEDEJ MĚ, KDYBYCH... SE DLOUHO NEOZEJVAL" -píp-
***
Zdrceně jsem se sesunul na podlahu a hořce jsem litoval svojí lenosti. Kdybych se odhodlal Bludru navštívit hned po tom, co přestal zvedat telefony, mohlo být už všechno jinak. Místo toho jsem se jen opíjel a zevloval. Naštvaně jsem vytrhl telefon ze zásuvky a hodil ho proti zdi. Když se roztříštil, pousmál jsem se. Musím jet za Křemenity, prolétlo mi hlavou. Opravdu nerad bych Bludru zklamal i v tomhle...
Zdrceně jsem se sesunul na podlahu a hořce jsem litoval svojí lenosti. Kdybych se odhodlal Bludru navštívit hned po tom, co přestal zvedat telefony, mohlo být už všechno jinak. Místo toho jsem se jen opíjel a zevloval. Naštvaně jsem vytrhl telefon ze zásuvky a hodil ho proti zdi. Když se roztříštil, pousmál jsem se. Musím jet za Křemenity, prolétlo mi hlavou. Opravdu nerad bych Bludru zklamal i v tomhle...
***
Motor Jaguaru tiše předl i při 150 km/h. Alespoň tady uvnitř. Ještě jsem zrychlil a hnal se po dálnici směrem k Plzni jak nejrychleji to šlo. Cesta do Tajanova, kde už jsem během života párkrát byl (mám tam totiž vzdálené příbuzné), trvá průměrně hodinu a půl. Já to měl za 33 minut a 28 sekund.
Když se mi podařilo najít č.p. 12, chcípnul jsem motor a došel k vratům. Všechno tu vypadalo normálně, ale člověk si nemůže být ničím úplně jistý. Zabušil jsem na vrata a čekal.
A čekal...
A čekal...
Když už jsem čekal minutu, rozhodl jsem se konat. Rázně jsem vrata vykopl a rozeběhl se ke dveřím obytné budovy. V půli cesty na mě někdo zavolal.
"Hej, co tady chcete sakra !"
Ten hlas jsem poznal a oddechl jsem si. Křemenity je naživu. S úsměvem jsem se otočil a hleděl přími do hlavně Colta .45.
"TO SEŠ TY !" vykřikla překvapeně Křemenity a radostí mě objala. Jemně jsem jí od sebe odtáhl a snažil se vypadat vesele. Ale moc mi to nešlo kvůli tíze sdělení, které jsem měl na jazyku.
"Víš, Křem... je tady -"
Náhle mě přerušil další ženský hlas, "Co se děje Křemenity ? Kdo to byl ?"
Otočil jsem se a bezděčně zůstal stát s otevřenou pusou, jako kdybych se pokoušel něco říct a ono to nechtělo jít ven. Ve skutečnosti jsem lapal po dechu. Bludra sice říkal, že Křemenity poslal ke známé, ale že to bude ONA...
"Koukám, že se asi znáte," podotkla Křemenity "tak co kdybychom si šli sednout dovnitř ?"

Žádné komentáře:
Okomentovat