III. kapitola
Usadil jsem se v křesle v obýváku a nadšeně přijal nabídnutou sklenici Jamesona. Když už konečně dorazila z kuchyně Křemenity, rozhodl jsem se zjistit pár podrobností. O tom, že Bludra byl zajat, jsem se rozhodl pomlčet. Zatím...
"Hele, Křemenity... Co přesně ti řekl Bludra když tě sem posílal ?"
"No, říkal že to šílenství musí zastavit..."
"Jasně... a neříkal kam PŘESNĚ má namířeno ?"
"No já o ničem jakoby nevim...ale..."
"Já to asi vím." skočila jí do řeči žena mého srdce, Pavlínka.
"Cože ?" vykřikli jsme s Křemenity skoro současně.
"Od kdy se vám Bludra svěřuje ?" nechápal jsem.
Abych vysvětlil své vykání... Ona je totiž Pavlínka moje profesorka češtiny... A já musím zachovat dekorum, protože... sám nevím proč :(.
"Jo, od kdy se ti svěřuje, Pavlí ?" tázavě se na ní podívala Křemenity.
"Volal mi, víš ?"
"A proč nezavolal MĚ ?! VŽDYŤ JÁ JSEM JEHO... JEHO." uzavřela větu neobratně Křemenity.
"Říkal mi, že tě nechce děsitm ale mám tu vzkaz pro Kalipéra," kývla na mě hlavou "to budete vy, že Jakube ?"
Mlčky jsem jí přisvědčil a lokl si whiskey. Nějak jsem se přestal soustředit, ale když se mi po těle rozprostřela příjemné teplo, zmobilizoval jsem znovu svoje myšlenky.
"Tak fajn, povídejte. Ten vzkaz mě docela zajímá."
"Já nevím jestli můžu tady před.... Křemenity."
"TO SI SNAD DĚLÁTE LEGRACI ! PŘÁTELÉ BY PŘED SEBOU NEMĚLI TAJIT NIC TAK DŮLEŽITÉHO, NEBO SI SNAD MYSLÍTE ŽE ANO ?! ROZHODNĚ NE DO TÉ DOBY, DOKUD JSEM TU JÁ !" Pavlínka sklopila oči a poposedla si na židli dál odemě.
"A teď prosím, ten vzkaz."
"Ano... promiň." Pavlínka zašmátrala v kapse a vylovila kus papíru. A začala číst:
Po tom, co jsem ti nahrál ten vzkaz, přišlo pár Jehovistů a sbažili se mě dostat. Hlupáci. Samozřejmě se jim to nepovedlo a já z nich z nich vymlátil pár informací. Vypadá to, že v lese okolo mojí chaty je jich velký množství a že se brzy chystají zaútočit. Jeden z nich mi řekl, že když ho přijímali do řádu, jeli s ním na Iniciaci do Drážďan, do Zwingeru. Řekl bych, že se tam pokusím dostat. A teď už se musím jít připravit... Za chvíli přijdou. Valle !
"Hmm, Drážďany..." zakroutil jsem hlavou a znovu si lokl.
"Vypadá to tak... Ale moc tomu nerozumím. Nevidím jediný důvod proč by Bedřicha "chtěl někdo dostat"..."
Třeba ti to někdy povim, pomyslel jsem si.
"To je dost spletitý příběh..." řekl jsem nahlas.
"A co uděláme ?" zeptala se mě Křemenity.
"Zaprvé, udělám to s Graczem a vy dvě," ukázal zahrnul jsme gestem zbytek místnosti ", zůstanete tady a budete na sebe dávat pozor. Za druhé, musím si to ještě všechno promyslet a prodiskutovat to s Graczem a teprve pak se rozhodnu co dál dělat."
"Ale nemůžeš..." začala se rozpalovat Křemenity, ale spražil jsem jí pohledem, a tak se zase usadila na pohovku.
"Bludra mě prosil abych na tebe dohlédl. A to v rámci mezí taky udělám !" O tom, že mi řekl abych ho v žádném případě nehledal, jsem ani necekl.
"Takže dámy, omluvte mě." zlehka jsem se uklonil a odešel ven.

Žádné komentáře:
Okomentovat