středa 3. ledna 2007

Kalipéro: Věc Veřejná aneb Homo Vampiris Lupus - IV. kapitola

IV. kapitola



Došel jsem k autu, opřel se o kapotu a zapálil si cigaretu. V hlavě se mi honila spousta věcí, ale nejvíc jsem musel myslet na Pavlínku. Vídám jí sice každý den ve škole, ale rozhodně jsem nečekal, že se zaplete to téhle mizérie. Fakt je, že jí miluju, ale každodení školní dril mi nedovoluje se tím citem zabývat. Vyhodili by jí ze školy a mě taky. Proto jsem nevěděl co si s tím počít. Prostě jí z toho budu muset nějak vystrnadit. Ale ta moje, řekněme lidštější stránka, chtěla aby Pavlínka zůstala součástí tohoto "dobrodružství", protože mi prostě dělalo dobře, když mi byla nablízku. Jistě, byl tu její přítel, ale ten vypadal jako debil a zřejmě to i debil byl, protože nechal takovou fajn holku aby byla úplně sama zavřená tady na tom statku a očividně se o ní moc nestaral. To mi rvalo srdce.
Odhodil jsem nedopalek a rozjel se směrem ku Praze. Tohle bude dlouhá noc.

***

Gracz byl u sebe v kanclu a počítal peníze (jak jinak, když je právník). Když mě asistentka uváděla, se slzou v oku jsem si vzpoměl na Niki, která mi tak přirostla k srdci a kterou mi zabili při posledním zátahu na jednu teroristickou skupinu. Ale to už bylo tak dávno... Potlačil jsem ty pocity a usadil se v nabídnutém křesle.
"Čus Kalipéro, co se děje ?" zvedl Gracz oči od bankovek.
"Nevim co mám dělat..." zahleděl jsem se z okna a pozoroval hvězdy.
"Tos' mi toho moc neřekl. Dělat CO s ČIM ?"
"Bludra je v hajzlu. Po všech těch letech ho dostali Jehovisti..."
"Snad neni mrtvej ?!"
"Ne, snad ne... Ale je asi v Drážďanech, v centrále Jehovistů ve Zwingeru."
"Chceš se tam za nim dostat ?" poklepával Gracz nervozně prsty na desku stolu.
"Jo !" přikývl jsem a zapálil si Westku.
"A co ti v tom teda brání ?" Proč si sem přišel ?"
"No, nebrání mi v tom nic. Až na jednoho člověka." Namodralý kouř líně stoupal ke stropu a zaplnil místnost vůní páleného tabáku.
"A ten člověk je ???" sepjal Gracz ruce nad stolem "Kurňa proč to z tebe musim tahat jak z chlupatý deky ?"
"Je to... hmm," potáhl jsem si z Westky ", je to.......Pavlínka."
"Jak se do toho sakra dostala ?" podivil se Gracz
"Je to Křemenitiny známá."
"Fajn, řeknu ti to asi takhle... Jestli je v tom dobrovolně, tak s tim neuděláš nic... Pokud by nebyla, tak by se na to už asi dávno vysrala, ne ?"
"Tak to je docela v řiti... Jestli se jí něco stane..."
"Neblbni, bude v pohodě !"
"Snad jo..." přisvědčil jsem odevzdaně "Hele, pojedu do Drážďan najít Bludru, mám takovej pocit, že by tam mohl ještě pořád bejt. A naživu."
"Budeš potřebovat nějakou pomoc, pár lidí nebo tak ?" zeptal se mě Gracz.
"Ne, to rozhodně ne... Tohle snad ještě zvládnu sám."
"Tak adios, kamaráde !" usmál se Gracz a opět se sklonil k bankovkám.
"Těpéro... a pohlídej mi Pavlínku."

***

Rychlostní silnice E55 mi ubíhala pod koly. Obloha byla pořád černá a hvězdy na ní zářily jako malé, vzdálené lampionky. Měsíc byl v novu, a tak nebyl vidět. Někde jsem slyšel, že přehnaně časté pozorování měsíce může vést k šílenství. Byl to podle všeho blábol, protože já jsem na sobě nic nevypozoroval. I když, bůhví co si o mě myslí ostatní.

***

Do Drážďan jsem dojel bez problémů a ubytoval se v hotelu naproti Zwingeru. Byl to docela nóbl hotel, čemuž odpovídala cena pokoje a také servilnost recepčního. Ten recepční si říkal o průser. Dal mi klíč od pokoje číslo 12 a ujistil mě, že odtamtud budu mít nádherný výhled. Upozornil mě také na možnost objednat si na večer společnici, ale to jsem rozolutně odmítl.

***

Pokoj číslo 12 byl dvojlůžkový a připadal mi až přehnaně velký. Stál jsem v chodbě a nevěřícně se rozhlížel.Celému pokoji, nebo spíš apartmánu vévodil rozlehlý obývací pokoj s luxusní koženou pohovkou, naproti níž byla soustava domácího kina. Nábytek byl moderní a stylový. Ložnice, v níž byla naopak dominantní obrovská manželská postel, byla stělesněním nevinnosti, jemné odstíny modré a žluté omítky a nábytku působily uklidňujícím dojmem. Součástí apartmánu byla ještě pracovna, koupelna a WC... Začínal jsem se strachovat jestli jsem to trochu nepřehnal s luxusem...
Z pracovny byl nádherný výhled na Zwinger a nádvoří před ním, a tak jsem se alespoň utěšoval tím, že ty peníze jsem snad nevyhodil zbytečně.
Po obhlídce pokoje jsem se znaveně zhroutil na postel a téměř okamžitě usnul.

Žádné komentáře: