pondělí 13. listopadu 2006

Tři kamarádi

Mohyla, jenž pne se v trávě,
nese jména druhů mých.
Těch, jenž nestojí tu právě,
těm do tváře už Smrťák dých.

Je tu Evžen, veselý to hoch,
už neslyším ten jeho smích.
V lese znal on každý roh,
teď do tváře mu Smrťák dých.

I Jonáš je tu, chytrý a vzdělaný,
už jiskru nemá v očích svých.
Byl do knih často zabraný,
teď do tváře mu Smrťák dých.

U těch dvou, i třetí spočinul,
ON, Kalipéro, syn toulek dalekých.
Vždy při cestě si píseň dul,
teď do tváře mu Smrťák dých.

Žádné komentáře: