pondělí 13. listopadu 2006

Zpěv smutného studenta

K téhle básni se váže jedna z mých nejhorších vtpomínek, byl jsem tehdy na chalupě v Jizerských horách a byl jsem nemocen. Ležel jsem opuštěn na pohovce, hlava mě pálila a neuvěřitelně se mi stýskalo po Pavlínce (po té opravdové) a tak jsem popadl tužku a papír a začal jsem psát... Nevím jak se mi to povedlo, ale celou báseň jsem napsal de facto jedním dechem... A když byla hotová, zhroutil jsem se na polštář a začal jsem si přehrávat všechny okamžiky, kdy jsem byl s Pavlínkou.. Bohužel jich bylo příliš málo... Ale tahle báseň zůstala a vy se můžete pokusit nahlédnout do okamžiku jejího zrodu...



Nevim, jestli víte o tom,
že rád vás mám, že nejste mi lhostejná,
ale říkám si "Co jí je po tom ?",
vždyť jsem váš žák a vy jste asi zadaná.

Ta stezka, kterou vybral jsem si,
je plná strastí, nebezpečí,
ale proč bát bych se měl ?
To mi Bože sděl.

Jste krásná, váš úsměv vždy potěší,
já říkám rovnou " Pozvedám číši
a připíjím na Vás a Vaší říší !",

protože

Jste jak královně podobná,
vždy jste tak blízká
a přec tak vzdálená.

Žádné komentáře: